Nejstarší lidé světa nemusí být tak staří, jak si myslíme
Zdeněk Dvořák
SEO expert (pod značkou Linki.cz) se zájmem o novinky v elektronice a digitálním světě, kde žiju posledních dvacet pět let. Zajímají mě e-knihy, chytré hodinky, aplikace, mobily, AI, ale i investice nebo zdraví.
Kdo by se nechtěl dožít vysokého věku a navíc ve zdraví? Možná jste také s okouzlením viděli na Netflixu dokument Watch Live to 100: Secrets of the Blue Zones, který zkoumá místa, kde žije velké množství lidí v extrémně vysokém věku. Existuje ale studie, která ukazuje, že u mnoha z nich jde možná o něco jiného, než výsledek životního stylu.
Studie na webu BioRvix se zaměřila na analýzu lidí ve velmi vysokém věku a také tzv. supercentářů. To je termín, kterým se označují lidé s věkem vyšším než 110 let.
Tato studie ukazuje, že vysoký věk často koresponduje s oblastmi s nedostatečnou evidencí narození. Ve Spojených státech byla zjištěna vyšší koncentrace supercentářů v regionech bez úplné registrace narození.
Na datech z USA se ukázalo, že jakmile stát začne dobře evidovat, kdy se lidé narodili, klesne počet lidí, kteří se dožijí 110 let, o 69 až 82 procent. Z toho vyplývá, že z každých deseti údajných supercentářů je sedm nebo osm z nich ve skutečnosti nejspíš mladších.
Navzdory kombinovanému vlivu rychlého populačního růstu a prodlužující se střední délky života v tomto období (cca 1814-1904) celkový počet supercentaristů v USA (a) po zavedení celostátních rodných listů dramaticky klesá (svislá modrá čára)
V Itálii byla dlouhověkost spojena s nižšími příjmy a kratší průměrnou délkou života, což také poukazuje na potenciální nedostatky v evidenci.
Italové starší 100 let jsou soustředěni v nejchudších, nejodlehlejších provinciích s průměrnou nejkratší dobou dožití, zatímco v USA jsou extrémně staří lidé soustředěni v populacích s neúplnými registry obyvatel.
Oba vzorce je obtížné vysvětlit biologicky, ale lze je snadno vysvětlit jako ekonomické faktory důchodových podvodů a chyb ve výkazech.
Stejně jako ostrovy „modré zóny“ Sardinie v Itálii a řecká Ikarie představuje i japonská Okinawa region s s průměrnou nejkratší dobou dožití a druhý nejchudší region bohatého státu s vysokým blahobytem. Tyto regiony mají sice vyšší sociální vazby a příjem zeleniny, ale zároveň patří k nejméně vzdělaným a nejchudším regionům svých zemí.
Hypotézu, že tyto relativně nízké úrovně gramotnosti a příjmů jsou zdrojem chyb v hlášení věku a podvodů s důchody, a tedy pozoruhodných věkových záznamů, je tedy nutné brát v potaz. Samotná studie tak ve výsledku poukazuje hlavně na potřebu pečlivějšího ověřování věku u extrémně starých jedinců.
