Jsou všichni centenariáni skutečně tak staří, nebo to může být jinak?

Ve světě médií často slyšíme o lidech, kteří se dožívají neuvěřitelně vysokého věku. Některé příběhy o „supercentenariánech“ se však mohou zakládat spíše na chybách v evidenci než na skutečné dlouhověkosti. Vědecký výzkum, který se zabývá těmito případy, přináší zajímavá zjištění o tom, že extrémně vysoké věkové záznamy jsou často důsledkem administrativních chyb nebo dokonce podvodů. Přiblížíme vám, co se skrývá za těmito záznamy a jaká jsou pravděpodobná vysvětlení pro neobvykle vysoké věky.

Geografické rozdíly v počtu „supercentenariánů“

Nejprve o tom, co jsou tzv. Blue zones. To jsou oblasti, kde se lidé dožívají výrazně vyššího věku než jinde ve světě. Mezi známé blue zones patří Sardinie v Itálii, Okinawa v Japonsku a Ikaria v Řecku. Obyvatelé těchto oblastí se vyznačují zdravým životním stylem, silnými sociálními vazbami a stravou bohatou na zeleninu.

Tyto „modré zóny“ mají vyšší koncentraci velmi starých lidí. Ti jsou často oslavováni za svou neobvyklou dlouhověkost a stávají se předmětem vědeckých studií o genetice, životním stylu a stravě. Modré zóny mají být domovem nejdéle žijících lidí na světě.

Avšak hlubší pohled na data ukazuje, že tyto oblasti mají nejen vyšší výskyt dlouhověkosti, ale také nižší příjmy, horší zdraví a kratší střední délku života ve srovnání s národními průměry.

Studie navíc ukazují, že některé případy extrémní dlouhověkosti jsou silně spojeny s chybami v evidenci a podvody, což snižuje důvěryhodnost těchto záznamů. Co to znamená konkrétně?

Chyby v registraci a podvody

Jedním z hlavních důvodů, proč se objevují extrémní věkové záznamy, jsou chyby ve státní registraci. V zemích, jako jsou Spojené státy, se objevily případy, kdy lidé, o nichž se tvrdí, že dosáhli věku nad 110 let, nikdy neobdrželi rodný list.

Zavedení povinné registrace rodných listů vedlo k prudkému poklesu počtu těchto supercentenariánských záznamů, v některých případech až o 82 %.

Dalším problémem je podvodné jednání, především u starobních důchodů. V některých případech lidé záměrně hlásí vyšší věk nebo udržují v evidenci záznamy o osobách, které již dávno zemřely, aby mohli nadále pobírat penze.

V oblastech s vyšší mírou chudoby a nižší gramotností se tyto podvody vyskytují častěji, což přispívá k neúměrnému množství „starých lidí“ v evidencích.

Nápadné vzory ve věkových údajích

Když se podíváme na data o věku, objeví se zajímavé vzory. Například narozeniny supercentenariánů jsou častěji hlášeny na dnech dělitelných pěti.

Tento vzorec naznačuje, že data jsou spíše výsledkem chybných záznamů nebo dokonce záměrných podvodů.

Rovněž pouze 18 % ověřených supercentenariánů má oficiálně registrovaný rodný list, což zpochybňuje pravdivost mnoha věkových záznamů.

Chudoba jako prediktor „dlouhověkosti“

Na první pohled se může zdát, že dlouhověkost je spojena se zdravým životním stylem, stravou bohatou na zeleninu nebo dobrými sociálními vztahy. Výzkum však naznačuje, že v zemích jako Anglie a Francie, kde je systém registrace spolehlivější, existuje silná korelace mezi extrémní dlouhověkostí a chudobou.

V regionech s vyšší mírou starobní chudoby se nachází více centenariánů. Tento paradox lze částečně vysvětlit vyšším výskytem administrativních chyb a podvodů v těchto oblastech.

Závěr

Příběhy o supercentenariánech a jejich dlouhověkosti mohou být fascinující, ale je důležité se na ně dívat kriticky. Výzkum naznačuje, že mnoho z těchto věkových záznamů je výsledkem chyb v evidenci nebo záměrných podvodů. Mýty o dlouhověkosti v modrých zónách jsou možná částečně pravdivé, ale je třeba brát v úvahu sociálně-ekonomické faktory, které tato data zkreslují. Je tedy pravděpodobné, že skutečných supercentenariánů je mnohem méně, než se dříve věřilo.

To nic ale neubírá na nutnosti zdravě jíst a dostatečně se hýbat.

Zdroj:

• biorxv.org